close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Únor 2007

prasátka

19. února 2007 v 16:15 | adulik dudlik 13-14 |  animace,obrázky a fotky
ahojky

Motýlci

19. února 2007 v 16:14 | adulik dudlik 13-14 |  animace,obrázky a fotky
8.12.2006 12:51 | Váš Cvrček | Animace-Zvířata



Zvířata

19. února 2007 v 16:12 | adulik dudlik 13-14 |  animace,obrázky a fotky
2.2.2007 09:04 | Váš Cvrček | Animace-Zvířata
Roach Butterfly Bee Beekeeper Ladybug Penguin Polar Bear Giraffe Lion Zebra Panda Bunny Skunk Fox Squirrel Moose Hamster Beaver Groundhog Tree Frog Shark Crow Puppy 3 Cat And Mouse Tail Sleeping Kitty On Monitor SkunkDolphinMouseKitty 6Kitty 1Walking DogPuppy 1AlligatorTree FrogHedgehogHippopotamusGorillaElephantBabyDragon
Sheep Cow

Ptáčci

19. února 2007 v 16:10 | adulik dudlik 13-14 |  animace,obrázky a fotky
13.12.2006 15:14 | Váš Cvrček | Animace-Ptáci
tukan
páv
vrána
plameňák
čáp
pštros
labuť
orel ( chvilku počkej než přiletí )
papoušek
sova
sup

Ahojky


mix zvářat

19. února 2007 v 16:08 | adulik dudlik 13-14 |  animace,obrázky a fotky
27.7.2006 19:40 | Monča | Animace

Komentáře


Mix zvářátek

19. února 2007 v 16:07 | adulik dudlik 13-14 |  animace,obrázky a fotky
zvířátka pro všechny fajnový lidičky

Animace kočiček

18. února 2007 v 21:16 | adulik dudlik 13-14

Animace pejsci

18. února 2007 v 20:02 | adulik dudlik 13-14 |  animace,obrázky a fotky

animace pejsci

10.7.2006 13:07 | ANIMACE
G350041.gif G350038.gif
G350048.gif

TOPlistTOPlist

super,ne??


Animace Různých motýlků

18. února 2007 v 20:00 | adulik dudlik 13-14 |  animace,obrázky a fotky

animace motýlků | ANIMACE

G250001.gifG250002.gifG250003.gifG250004.gifG250005.gif
G250017.gifG250018.gifG250019.gifG250020.gif
G250021.gifmotýlekG250022.gifG250023.gifG250024.gifG250025.gif

Animace prasátek

18. února 2007 v 19:58 | adulik dudlik 13-14 |  animace,obrázky a fotky

animace prasatka

11.7.2006 18:52 | ANIMACE
G480076.gifG480077.gifG480078.gif
G480079.gif
G480081.gifG480082.gifG480083.gif
hustý,ne??

SLONI

18. února 2007 v 19:56 | adulik dudlik 13-14
G410011.gif
G410042.gifG410043.gifG410044.gifG410045.gif
G410046.gifG410047.gifG410048.gifG410049.gif

G410050.gifTOPlist
G410012.gif
G410018.gifG410019.gifG410020.gif
G410021.gifG410022.gifG410023.gif
G410024.gif
G410025.gif
G410003.gifG410004.gif
G410005.gif
G410001.gif

Krasavec z internetu

18. února 2007 v 19:52 | adulik dudlik 13-14 |  příběhy
KRASAVEC Z INTERNETU
Budu vám vyprávět, jak jsem potkala svoji lásku. Je to sice neuvěřitelný, ale pravdivý. Moje kamarádka Linda pořád lovila nějaký kluky na internetu. Znáte to, napíše, že je krásný, holky na něj letí a nakonec rande dopadne katastrofou. Linda se, ale nevzdávala a hledala dál.
Nechápala jsem její úsilí, pravá láska se přece na chatu nehledá. Když mi začala vykládat, jak si teď píše s nějakým úžasným klukem, nevěřícně jsem vrtěla hlavou. Měli se druhý den seznámit. Linda mě pořád přesvědčovala, ať jdu s ní a nakonec mě přemluvila.
Když jsme čekaly na smluveném místě, litovala jsem toho, že jsem tu. Najednou jsem ho uviděla! Byl krásný! Měl nejúžasnější čokoládový oči a sladký úsměv! :0) A opravdu zamířil k nám. Prošli jsme celý město a já jsem z něho byla celá vedle. Vůbec se nevytahoval a byl moc milý. Bohužel i Linda z něho byla celá pryč.
Když jsem šla večer spát, nemohla jsem přestat na něho myslet. Nejhorší bylo, že to byl Lindin úlovek, i když spolu zatím nechodili. Najednou mi zapípala SMS a já jsem si ji přečetla. Psal mi ON! "Ahoj Kristy! Jak se máš? Nechceš zítra někam vyrazit?" Já okamžitě odepsala, že ano. Druhý den byl úžasný, i když bez políbení...
Nakonec to dopadlo tak, že jsme za 3 dny spolu začali chodit. Linda se naštěstí na nás nezlobila. A teď už budu se svým miláčkem rok a půl! A jsem s ním moc šťastná!
p.s.není to můj příběh,ale mojí kámošky

Jak říci Miluji tě v ruůzných jazycích

18. února 2007 v 19:47 | adulik dudlik 13-14 |  příběhy
ŘEKNI ::MILUJI TĚ:: V RŮZNÝCH JAZYCÍCH

afrikánština - Ek het jou lief
albánština - Te dua
arabština - Ana behibak (pro kluky)
arabština - Ana behibek (pro holky)
arménština - Yes kez sirumen
běloruština - Ya tabe kahayu
bulharština - Obicham te
kambodžtina - Soro lahn nhee ah
kantonská čínština - Ngo oiy ney a
katalánština - T'estimo
korzičtina - Ti tengu caru (pro kluky)
chorvatština - Volim te
čeština - Miluji te
dánština - Jeg Elsker Dig
hlandština - Ik hou van jou
angličtina - I love you
estonština - Ma armastan sind
etiopština - Afgreki'
filipínština - Mahal kita
finština - Mina rakastan sinua
francoužština - Je t'aime, Je t'adore
gaelština - Ta gra agam ort
gruzínština - Mikvarhar
němčina - Ich liebe dich
řečtina - S'agapo
havajština - Aloha wau ia oi
hebrejština - Ani ohev otah (pro holky)
hebrejština - Ani ohev et otha (pro kluky)
hindština - Hum Tumhe Pyar Karte hae
maďarština - Szeretlek
islandština - Eg elska tig
indonéština - Saya cinta padamu
inuitština - Negligevapse
irština - Taim i' ngra leat
italština - Ti amo
japonština - Aishiteru
korejština - Sarang Heyo
latina - Te amo
lotyština - Es tevi miilu
libanonština - Bahibak
litevština - Tave myliu
malajština - Saya cintakan mu / Aku cinta padamu
maročtina - Ana moajaba bik
norština - Jeg Elsker Deg
perština - Doo-set daaram
,,hatmatilka" - Iay ovlay ouyay
polština - Kocham Ciebie
portugalština - Eu te amo
rumunština - Te ubesk
ruština - Ya tebya liubliu
srbština - Volim te
slovenština - Lu`bim ta
slovinština - Ljubim te
španělština - Te quiero / Te amo
švédština - Jag alskar dig
tchajvánština - Wa ga ei li
thajvánština - Chan rak khun (pro kluky)
thajvánština - Phom rak khun (pro holky)
turečtina - Seni Seviyorum
ukrajinština - Ya tebe kahayu
urdština - mai aap say pyaar karta hoo
větnamština - Anh ye^u em (pro holky)
větnamština - Em ye^u anh (pro kluky)
welština - 'Rwy'n dy garu
jidiština - Ikh hob dikh
Yoruba - Mo ni fe

p.s. je tam hodně chyb


Pohádka o lásce

18. února 2007 v 19:44 | adulik dudlik 13-14 |  příběhy

POHÁDKA O LÁSCE
Bylo, nebylo...
Před dlouhou, dlouhou dobou existoval ostrov, na kterém žily všechny pocity člověka:
dobrá nálada, smutek, vědění... a kromě ostatních různých pocitů i láska.


Jednoho dne se pocity dozvěděly, že se ostrov potopí. Každý si tedy připravil svou loď a odplouval z ostrova.
Jen láska chtěla čekat do poslední chvíle.
Ještě než se ostrov potopil, prosila láska o pomoc.

příběh-Co je to milovat?

18. února 2007 v 19:42 | adulik dudlik 13-14 |  příběhy
co je to milovat???
Milovat! Proč tak často užíváme tohoto slova, aniž bychom si dokázali představit či uvědomit co vlastně znamená? Naše neznalost ostatní zraňuje. Není to jen něco víc než mít rád. Je to cit, který nikdo nedokáže přesně popsat. Každý si pod tím představí trošku něco jiného.
V tom je právě kámen úrazu. Jeden si myslí, že milovat je odevzdat se druhému člověku, věřit mu, dát mu svou duši, své tělo, svůj čas a být za to rád. Nikdy jej nezradit.
Přitom druhý věří v něco jiného a říká: "Miluji tě". Kde je tedy pravda?
Co je ideál slova milovat... Lásku dávat a hodně za ni získávat, říci tomu druhému co k němu opravdu cítíte, než bude pozdě. I kdyby se celý svět k tobě otočil zády, musíš vydržet a stát se svojí láskou. Protože láska je ta největší bolest na světě, ale zároveň ten nejnádhernější pocit, že jsi milován.
Láska je to nejkrásnější, co člověk muže získat, láska je to nejkrutější, co muže člověk ztratit. Proto hledej všude, projdi svět křížem krážem a ptej se jen na lásku! Až ji najdeš, tak si ji braň a hlídej jak nejlíp umíš... protože ztratit ji dokáže každý, ale jen málokdo ji dokáže ubránit.
Nikdy nezapomeň na svou lásku, i když si říkáš, že na ni stále myslíš. Dříve než v pokušení koukneš po jiné, zamysli se, co ve své lásce všechno máš a co vše riskuješ. Nezahazuj cit, který by ti vydržel na věky, pro jeden krátký okamžik.

Láska-příběh název Trápení

18. února 2007 v 19:40 | adulik dudlik 13-14 |  příběhy

Měla jsi ho ráda, měl tě rád. Teď má jinou, tak jí to přej a řekni jí, že lepšího si už nemohla přát, i když bys ho měla nejraději. To on se takto rozhodl.
Měla jsi ho ráda, měl tě rád. Teď už tu vaše láska není. Zmizela jako sluníčko při západu. Teď tu nic není. On teď má jinou, nic si nenalhávej. Moc tě to trápí, vím to, také jsem to zažila...
Avšak určitě tě miloval, byla jsi mu něčím, co si ani teď nedá vzít. Mohl možná s tebou všechno mít, ale teď již nic víc. je tak těžké neplakat, když se ti slzy derou do očí.
Měla jsi ho ráda, měl tě rád. Teď už se možná ani neotočí, aby ho to také nebolelo. Nikdy na tebe nemůže zapomenout, ať se stalo cokoliv.
Přála sis, aby ti byl věrný a miloval tě, to však nyní končí. Ale netrap se, vždy je tu nějaký smysl života a hlavně naděje, pro kterou se musí žít...
Měla jsi ho ráda, měl tě rád a to je snad víc, než pouhé nic! Pamatuj!

Příběh o lásceee3

18. února 2007 v 19:37 | adulik dudlik 13-14 |  příběhy
Před dlouhou,dlouhou dobou existoval ostrov, na kterém žily všechny pocity člověka: Dobrá nálada, Smutek, Vědění ... a kromě ostatních různých pocitů i Láska.

Jednoho dne se Pocity dozvěděly, že se ostrov potopí. Každý si tedy připravil svou loď a odplouval z ostrova. Jen Láska chtěla čekat do poslední chvíle.
Ještě než se ostrov potopil, prosila Láska o pomoc. Na luxusní lodi plulo kolem lásky Bohatství. Zeptala se: "Bohatství, můžeš mě vzít s sebou"? "Ne, nemůžu. Mám na své lodi mnoho zlata a stříbra. Tady pro tebe není místo".

Tak se Láska zeptala Pýchy, která projížděla kolem na přenádherné lodi: "Pýcho, můžeš mě vzít s sebou"? "Já tě, Lásko, nemůžu vzít ..." odpověděla Pýcha, "tady je všechno perfektní. Mohla bys poškodit mou loď".
Láska se tedy zeptala Smutku, který jel kolem: "Smutku, prosím, vezmi mě s sebou". "Ach Lásko", řekl Smutek, "já jsem tak smutný, že musím zůstat sám".

Také Dobrá nálada projela kolem Lásky, ale byla tak spokojená, že ani neslyšela, že na ni Láska volá.

Najednou řekl nějaký hlas: "Pojď lásko, já tě vezmu". Byl to nějaký stařec, kdo promluvil. Láska byla tak vděčná a šťastná, že se zapomněla zeptat na starcovo jméno. Když přijeli na pevninu, stařec odešel. Láska si uvědomila, že mu hodně dluží a zeptala se Vědění: "Vědění, můžeš mi říct, kdo mi pomohl"? "To byl Čas", odpovědělo vědění. "Čas ?" zeptala se Láska, "proč mi pomohl čas"? A Vědění odpovědělo: "protože jen čas ví, jak důležitá je láska v životě"!


Příběh o lásce,smutnej 2

18. února 2007 v 19:36 | adulik dudlik 13-14 |  příběhy
Dlouho jsem sem nic nedala ale ted nadesla ta chvile kdy jsem objevila tu nejnadhernejsi smutnou povidku... Tekly mi slzy, musim ji sem dát..

Všude bylo vedro k zalknutí, jen na hřbitově byl chlad. Za vysokou zdí, až v rohu hřbitova byl hrob, jehož náhrobek upoutával pozornost lidí, kteří občas zašli na samý konec hřbitova s touhou najít něco zvláštního. Z náhrobku vyzařovala tvář dívky, která byla v té době, která náležela této fotografii, velmi šťastná. Její úsměv byl tak krásný. Před hrobem stál chlapec a smutně se díval na náhrobek, jenž měl ve svém záhlaví citát: ,,Kdekdo-li budeš, budeš-li poslouchat, najdeš mě vedle".
Tomu chlapci mohlo být tak 18 let. Stál tam ve stínu lip, v ruce držel kytici krásných kopretin. Hladil je a na ruce mu chvílemi padaly slzy. Já tam stála v pozadí s trochou zvědavosti a pozorovala jsem ho.
Stál tam snad už tři hodiny, ani jednou se neotočil, ani jednouše nepodíval jinam, než na tvář té dívky. Přistoupila jsem blíž, abych mu viděla do tváře. Uviděl mě a ani by mě ani nevnímal, kdybych na něj nepromluvila. Byl hezký a mně se zdálo, že jsem snad hezčího kluka nikdy neviděla.Bylo divné, že takový kluk není teď někde na koupališti, kde by byl určitě obklopen spoustou dívek, že tu stojí a padají mu slzy. Když jsem se mu podívala na rty, uviděla jsem, že si s někým povídá,ale nikdo tu nebyl. Až po chvíli jsem si uvědomila, že slova, která vypouští přes rty jsou určena někomu, kdo už na věky spí. Byla to slova pro tu neobyčejně krásnou dívku. Šeptal něco, ale já mu nerozuměla.
Až po chvíli vzlyk zesílil a on šeptal: ,,Proč jsi mi odešla?" V té chvíli bych se nejraději ztratila a nebyla toho svědkem. Poté položil květiny na hrob, otevřel lucerničku a zapálil svíčku. Vyndal z kapsy kapesník, otřel si oči a zahlédl mně. Na chvíli se zastavil a svýma krásnýma očima se na mě podíval. Byl to pohled velice smutný, ale měl sametově měkký hlas. ,,Ahoj, něco potřebuješ?" promluvil na mě. Nezmohla jsem se ani na slovo. Zeptal se mě znovu a v tom jsem se rozbrečela. Šel ke mně, řekl, ať nebrečím, že život je zlý. Dovedl mě k lavičce a půjčil mi kapesník. Byla to hrozná chvíle. ,,Promiň, já nechtěla," řekla jsem. ,,To nic," řekl a začal mi vyprávět svůj příběh.
,,Jmenovala se Klárka. Začali jsme spolu chodit. Poznali jsme se u kamaráda na oslavě. Líbila se mi a tak jsem šel pro ni, abychom si zatancovali. A pak jsem ji pozval na drink. Připadala mi jako bohyně, kterou mi někdo musel seslat. Povídali jsme si spolu a pak jsem ji doprovodil domů. Druhý den jsme spolu byli na koupališti, kde jsem se také poprvé líbali. Potom nastalo mnoho nádherných dnů. Po půl roce jsme spolu poprvé spali. Chodili jsme si na proti ke škole. Jen jednou jsme se spolu pohádali, netrvalo to však dlouho, po hodině jsme byli zase spolu. Chodili jsme spolu do kina i do divadla, téměř jsme se od sebe nehnuli. Naše parta nám říkala ,,snoubenci"."
Když mi Martin o tom všem vyprávěl, bylo mi zase do breku. Nedovedla jsem udržet slzy, brečela jsem a brečel i on. Kvetoucí lípy a stromy kolem byly jedinými svědky naší rozmluvy.
Jeho oči měli takový divný smutek a žal, jaký jsem ještě nikdy neviděla. Bylo zvláštní, vidět brečet kluka. ,,Když jí bylo 17, chodili jsme spolu právě rok. Oslavovali jsme to s kamarády na chatě rodičů a potom jsme se šli koupat. Bylo nádherné se spolu ve vodě milovat a potom celou budoucnost. Ráno kámoši odjeli a my zůstali sami.
Udělali jsme si slavnostní snídani v trávě a v té chvíli jsem byl nejšťastnější člověk na světě." Když dokončoval vyprávění, zpomaloval věty a oči se mu zalévaly slzama. Potom začal vyprávět ten smutný den... ,,Bylo právě takové vedro jako je dnes a my se rozhodly, že si vyjedeme do přírody. Jeli jsme k nádhernému jezeru kousek od nás, kde nikdo většinou není. A i dnes jsme tu byli sami. Klárka byla ten den nádherná. Měla úplně nové šaty a vlasy krásně rozevláté. Byl jsem šťastný... Večer se blížil a my jsme se rozhodli jít si zatancovat na ples. Lidé se po nás dívali a říkali, jaký jsme nádherný pár.
Když zábava skončila, jeli jsme domů každý jiným autem. Naposledy jsme se políbili, objali a každý jel svou cestou. Přišel jsem domů a šel spát. Uprostřed noci mi zvonil telefon, do nemocnice přivezli těžce zraněnou dívku, která si přeje, abych tam přijel.
Celou dobu jsem utíkal, ani nevím, jak jsem tam doběhl. Otevírali mi dveře a dívali se na mě utrápeně. Doběhl jsem do jejího pokoje. Okolo postele seděli rodiče. V jejích očích byl pohled, na který nikdy nezapomenu. Řekla mi: ,,Nechce se mi umírat, ale musí to být." Pak se obrátila na rodiče a tichým hlasem, který ji byl tak cizí, řekla: ,,Za všechno, co jste pro mě udělali, vám děkuji".
Držel jsem ji za ruku a ona hlasem, který se těžce nesl pokojem, řekla: ,,Moc tě miluji a nechce se mi od tebe. Dones mi někdy kopretiny, nenechávej můj hrob prázdný. Navždy tě budu milovat. Měla jsem vás všechny moc ráda, rodiče, tebe, jediného v mém životě." Potom usnula a my jsem museli odejít. Její mamka se zhroutila a její táta se zalitýma očima slzami ji podpíral. Já vyběhl ven, začali mi téct slzy. Najednou jsem byl sám. Chtěl jsem umřít. Dávali ji jen malou naději.
Celou noc jsem prochodil a nevěděl, zda ještě žije.Svítalo a nastával nový den, ale mě bylo moc divně.
Zemřela brzy ráno na vnitřní krvácení. Naposledy mně dovolili podívat se na ni a pak ji odvezli. Stál jsem tam na chodbě a tekly mi slzy jako hrachy. Nechtěl jsem věřit, že moje jediná zemřela a že už ji nikdy nepolíbím, nepohladím, neobejmu...
Celý měsíc jsem potom nikam nechodil. Vykašlal jsem se na školu, na všechno a stále jsem se vracel na ta místa, kde jsem byli spolu šťastní. Bylo mně všechno úplně jedno, každý den jsem stál u jejího hrobu a vyčítal si, že jsem ji nechal jet samotnou. Kdyby jela se mnou, tak by se jí nic nestalo. Narazil do nich opilý řidič.
A teď už rok chodím sem den co den. Nechci se bavit s lidmi, ty jsi první, s kým mluvím. Nevím ,ale cítím, že ty jsi jediná, kdo mi rozumí. Nech si ale všechno pro sebe, prosím! Lidi jsou zlí. Nikdy už nechci s žádnou holkou chodit. Tak a teď běž a nech mě tu samotného."
S těmito slovy se se mnou rozloučil a já cítila, jak se propadám někam hluboko a nechce se mi zpět. Jak je ten život nespravedlivý!
Ještě několikrát jsem se s ním viděla. Potom odešel na vojnu a psali jsme si. Zůstali jsme přátelé, jezdili na výlety, ale nikdy nás nenapadlo, že bychom spolu mohli žít.
Tak uplynul čas a Martin má teď na hrobě každý den kytici kopretin jen ode mě. Je to právě měsíc, co se zabil v autě. Všichni mu říkali ,,sebevrah", ale jen já jsem věděla, proč to udělal. Bylo to pro něho vysvobození.
Všude je vedro, jen na hřbitově je chlad, který je protkán žilkama bolesti. Sedím pod rozkvetlou lípou a v ruce držím kopretiny. Oni tu leží vedle sebe a jsou stále spolu. A tak tu sedím a povídám si s nimi - jsou tu se mnou...
Zdroj = milovat.estranky.cz

Příběh o lásce

18. února 2007 v 19:34 | adulik dudlik 13-14 |  příběhy
Můj vlastní příběh...Láska a taky příběh ze života
Láska nemá jenom pálit,ale i hřát....Láska je někdy žal,který ti život dal. Někod věří na náhody, někod na osud. Já třeba věřím na osud,se kterým jsem se narodila a dále s ním budu žít. Někdo zná svou lásku od děctví a miluje jí,ale uvědomí si to až v tom věku, kdy je zamilovanost nejpravděpodobnější a to je 14-16 let....Každý má svůj osud, a ten si sami neurčujem. Ten je určem předem. Nevím, jestli existuje bůh nebo něco podobného,ale já tedy věřím na osud...., a je to pěkný...Když má člověk partnera a je s ním šťastný, tak je to fakt nádhera. Ale pravá láska je na první pohled! A já si mylsim,že už jsem zamilovaná ais na pořád do jednoho a toho samého...A na každýho určitě někdo někdo čeká. Dřív nebo pozdějc si každej někoho najde. A to mi věřte.A v žádnym případě se nikdo nepodceňujte. Sice "Nikdo není dokonalý" ,ale každý je něčím určitě zajímavý, ne? teda ne ,že byhc to o osbě tvrdila, to ne,ale prostě chci vám pozvednout náladu....A doufám,že se mi to aspoň trošičku podřilo..., tomu, komu se moc v lásce nedaří
Vím,každej si někdy zapláče, i já, i když je to jen prkotina nebo tak,ikdyž se mi stejská, tak si zabrečimprostě to pomáhá...
A třeba teď mi trošku tečou slzičky,protože se mi stýská.Když slyšim pomalou písničku, hezkej film, tak s eprostě rozbrečim,teda jak kdy, když zrovna někoho mam a neni zrovna u mě. Každej byl, je a nebo bude (někdy) šťastnej
No a kdo věří na náhody? Náhodám moc nerozumim....,Náhoda je blbec, ejstli věříš na náhody, mohou tě potkat všude. Náhodou zjištíš,že jsi něco vyhrála,najednou zjisšíš,že jsi příbuzná s někym slavnym jako já...Ne že byhc se vytahovala,ale nedávno jsme s kámoškou psali do Libčických novin.Psali sme o tom kd ejsme byli. byli sm ev rodnym domě Antoníma Dvořáka. A táta ty noviny neska přines od babičky. A pak mi řek,že Antonín Dvořák je můj praprapra předek...., protože mýho táty babička (zasvobodna- Dvořáková), měla tátu(Dvořáka) a jeho bratranec byl Antonín Dvořák. A prostě to je osud nebo já už nevim, náhoda nebo osud...., já spíš teda věřim na osud.... který nám "někdo" určil. Ten někdo moch bejt bůh a nebo taky rodiče nebo přátelé....Kod ví.Ale buďte rádi za to, jací ste, s kým jste a jak žijete.Všechno bylo myšleno upřímně

Příběhy, cool Trpaásky

18. února 2007 v 19:27 | adulik dudlik 13-14 |  příběhy
HROB
Všude bylo vedro k zalknutí, jen na hřbitově byl chlad. Za vysokou zdí, až v rohu hřbitova byl hrob, jehož náhrobek upoutával pozornost lidí, kteří občas zašli na samý konec hřbitova s touhou najít něco zvláštního. Z náhrobku vyzařovala tvář dívky, která byla v té době, která náležela této fotografii, velmi šťastná. Její úsměv byl tak krásný. Před hrobem stál chlapec a smutně se díval na náhrobek, jenž měl ve svém záhlaví citát: ,,Kdeko-li budeš, budeš-li poslouchat, najdeš mě vedle".
Tomu chlapci mohlo být tak 18 let. Stál tam ve stínu lip, v ruce držel kytici krásných kopretin. Hladil je a na ruce mu chvílemi padaly slzy. Já tam stála v pozadí s trochou zvědavosti a pozorovala jsem ho.
Stál tam snad už tři hodiny, ani jednou se neotočil, ani jednouse nepodíval jinam, než na tvář té dívky. Přistoupila jsem blíž, abych mu viděla do tváře. Uviděl mě a and by mě ani nevnímal, kdybych na něj nepromluvila. Byl hezký a mně se zdálo, že jsem snad hezčího kluka nikdy neviděla.Bylo divné, že takový kluk naní teď někde na koupališti, kde by byl určitě obklopen spoustou dívek, že tu stojí a padají mu slzy. Když jsem se mu podívala na rty, uviděla jsem, že si s někým povídá,ale nikdo tu nebyl. Až po chvíli jsem si uvědomila, že slova, která vypouští přes rty jsou určena někomu, kdo už na věky spí. Byla to slova pro tu neobyčejně krásnou dívku. Šeptal něco, ale já mu nerozuměla.
Až po chvíli vzlyk zesílil a on šeptal: ,,Proč jsi mi odešla?" V té chvíli bych se nejraději ztratila a nebyla toho svědkem. Poté položil květiny na hrob, otevřel lucerničku a zapálil svíčku. Vyndal z kapsy kapesník, otřel si oči a zahlédl mně. Na chvíli se zastavil a svýma krásnýma očima se na mě podíval. Byl to pohled velice smutný, ale měl sametově měkký hlas. ,,Ahoj, něco potřebuješ?" promluvil na mě. Nezmohla jsem se ani na slovo. Zeptal se mě znovu a v tom jsem se rozbrečela. Šel ke mně, řekl, ať nebrečím, že život je zlý. Dovedl mě k lavičce a půjčil mi kapesník. Byla to hrozná chvíle. ,,Promiň, já nechtěla," řekla jsem. ,,To nic," řekl a začal mi vyprávět svůj příběh.
,,Jmenovala se Klárka. Začali jsme spolu chodit. Poznali jsme se u kamaráda na oslavě. Líbila se mi a tak jsem šel pro ni, abychom si zatancovali. A pak jsem ji pozval na drink. Připadala mi jako bohyně, kterou mi někdo musel seslat. Povídali jsme si spolu a pak jsem ji doprovodil domů. Druhý den jsme spolu byli na koupališti, kde jsem se také poprvé líbali. Potom nastolo mnoho nádherných dnů. Po půl roce jsme spolu poprvé spali. Chodili jsme si na proti ke škole. Jen jednou jsme se spolu pohídali, netrvalo to však dlouho, po hodině jsme byli zase spolu. Chodili jsme spolu do kina i do divadla, téměř jsme se od sebe nehnuli. Naše parta nám říkala ,,snoubenci"."
Když mi Martin o tom všem vyprávěl, bylo mi zase do breku. Nedovedla jsem udržet slzy, brečela jsem a brečel i on. Kvetoucí lípy a stromy kolem byly jedinými svědky naší rozmluvy.
Jeho oči měli takový divný smutek a žal, jaký jsem ještě nikdy neviděla. Bylo zvláštní, vidět brečet kluka. ,,Když jí bylo 17, chodili jsme spolu právě rok. Oslavovali jsme to s kamarády na chatě rodičů a potom jsme se šli koupat. Bylo nádherné se spolu ve vodě milovat a potom celou budoucnost. Ráno kámoši odjeli a my zůstali sami.
Udělali jsme si slavnostní snídani v trávě a v té chvíli jsem byl nejšťastnější člověk na světě." Když dokončoval vyprávění, zpomaloval věty a oči se mu zalévaly slzama. Potom začal vyprávět ten smutný den... ,,Bylo právě takové vedro jako je dnes a my se rozhodly, že si vyjedeme do přírody. Jeli jsme k nádhernému jezeru kousek od nás, kde nikdo většinou není. A i dnes jsme tu byli sami. Klárka byla ten den nádherná. Měla úplně nové šaty a vlasy krásně rozevláté. Byl jsem šťastný... Večer se blížil a my jsme se rozhodli jít si zatancovat na ples. Lidé se po nás dívali a říkali, jaký jsme nádherný pár.
Když zábava skončila, jeli jsme domů každý jiným autem. Naposledy jsme se políbili, objali a každý jel svou cestou. Přišel jsem domů a šel spát. Uprostřed noci mi zvonil telefon, do nemocnice přivezli težce zraněnou dívku, která si přeje, abych tam přijel.
Celou dobu jsem utíkal, ani nevím, jak jsem tam doběhl. Otevírali mi dveře a dívali se na mě utrápeně. Doběhl jsem do jejího pokoje. Okolo postele seděli rodiče. V jejích očích byl pohled, na který nikdy nezapomenu. Řekla mi: ,,Nechce se mi umírat, ale musí to být." Pak se obrátila na rodiče a tichým hlasem, který ji byl tak cizí, řekla: ,,Za všechno, co jste pro mě udělali, vám dekuju".
Držel jsem ji za ruku a ona hlasem, který se těžce nesl pokojem, řekla: ,,Moc tě miluji a nechce se mi od tebe. Dones mi někdy kopretinya nenechávej můj hrob prázdný. Navždy tě budu milovat. Měla jsem vás všechny moc ráda, rodiče, tebe, jediného v mém životě." Potom usnula a my jsem museli odejít. Její mamka se zhroutila a její táta se zalitýma očima slazama ji podpíral. Já vyběhl ven, začali mi téct slzy. Najednou jsem byl sám. Chtěl jsem umřít. Dávali ji jen malou naději.
Celou noc jsem prochodil a nevěděl, zda ještě žije.Svítalo a nastával nový den, ale mě bylo moc divně.
Zemřela brzy ráno na vnitřní krvácení. Naposledy mně dovolili podívat se na ni a pak ji odvezli. Stál jsem tam na chodbě a tekly mi slzy jako hrachy. Nechtěl jsem věřit, že moje jediná zemřela a že už ji nikdy nepolíbím, nepohladím, neobejmu...
Celý měsíc jsem potom nikam nechodil. Vykašlal jsem se na školu, na všechno a stále jsem se vracel na ta místa, kde jsem byli spolu šťastní. Bylo mně všechno úplně jedno, každý den jsem stál u jejího hrobu a vyčítal si, že jsem ji nechal jet samotnou. Kdyby jela se mnou, tak by se jí nic nestalo. Narazil do nich opilý řidič.
A těď už rok chodím sem den co den. Nechci se bavit s lidmi, ty jsi první, s kým mluvím. Nevím ,ale cítím, že ty jsi jediná, kdo mi rozumí. Nech si ale všechno pro sebe, prosím! Lidi jsou zlí. Nikdy už nechci s žádnou holkou chodit. Tak a teď běž a nech mě tu samotného."
S těmito slovy se se mnou rozloučil a já cítila, jak se propadám někam hluboko a nechce se mi zpět. Jak je ten život nespravedlivý!
Ještě několikrát jsem se s ním viděla. Potom odešel na vojnu a psali jsme si. Zůstali jsme přátelé, jezdili na výlety, ale nik´dy nás nenapadlo, že bychom spolu mohli žít.
Tak uplynul čas a Martin má teď na hrobě každý den kytici kopretin jen ode mě. Je to právě měsíc, co se zabil v autě. Všichni mu říkali ,,sebevrah", ale jen já jsem věděla, proč to udělal. Bylo to pro něho vysvobození.
Všude je vedro, jen na hřbitově je chlad, který je protkán žilkama bolesti. Sedím pod rozkvetlou lípou a v ruce držím kopretiny. Oni tu leží vedle sebe a jsou stále spolu. A tak tu sedím a povídám si s nimi - jsou tu se mnou...